SONDA 4.5 / The Probe 4.5

contemporary art festival installation architecture site- specific

Jan Tyrpekl / Sonda / dřevo, instalace / 2016

Architektonická struktura Sonda vznikla jako site-specific projekt pro festival Povaleč. Ve dvou podlažích vznikají základní archetypální prostory. Spodní prostor – jeskyně – je do sebe směřující a obrací pozornost návštěvníka k sobě samému. Prostor v horním patře – pozorovatelna – směřuje vzhůru v kontrastu s běžně zažívanými prostory, které mají horizontální charakter. Vleže je z podlahy pozorovatelny krasný průhled na oblohu.

Jan Tyrpekl vystudoval obor Architektura a urbanismus na Fakultě umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. Pracoval na mezinárodních architektonických projektech ve Španělsku, Finsku, Dánsku, Norsku, Belgii nebo Taiwanu. Zabývá se udržitelnou a nízkonákladovou architekturou a mimo jiné tvorbou experimentálních objektů.

Markéta Jáchimová / Ostrov v mlze / kresba / 2016

Kresba v podobě frotáže funguje pro Markétu jako technika, zachycující nejlépe podstatu dřeva. Grafiky prezentují zárodky stromů - hlavním záměrem bylo zachytit spodní části kmene, kde se v šeru objevuje dřevitá temná masa pozvolna přecházející od statických forem k dynamické koruně rozpohybované větrem. Multiplikace frotáže se postupně začala stávat obsesí. Materiál sám postupem času procházel proměnou: původní fošny dřeva začaly být páleny a znovu frotážovány, takže textura částečně mizela a důraz se přenesl na samotný fyzický proces kresby.

Markéta Jáchimová je letošní diplomantkou Ateliéru malby na pražské UMPRUM, kde předtím navštěvovala ateliér sochařství pod vedením Kurta Gebauera a posléze Dominika Langa. Před příchodem na UMPRUM se věnovala především grafice a malířství, poté se věnovala soše a instalacím, v současné době média kombinuje. Ve svých pracích často používá organické materiály, jako je nalezené dřevo či lidské vlasy, které propojuje rovněž se sklem a světlem. Symbolika Markétiny tvorby se odvíjí od témat dětství, tělesnosti, vztahu k lesu, ve své letošní diplomové práci se zabývala rovněž tematikou podsvětí a s tím spojenou mytologií.

Milan Mikuláštík/ Gear / pěstní klín vyrobený jedincem Homo Erectus před 1 000 000 let, Alžír, Afrika, laserové gravírování, sklo / 2016

Milan Mikuláštík je umělec, teoretik a kurátor, člen umělecko-aktivistické skupiny Guma Guar, kterou spoluzaložil v roce 2003. Vystudoval pražskou AVU a od roku 1995 tvořil společně s Janem Nálevkou skupinu MINA. Kromě výtvarné tvorby se skupina Guma Guar zabývala také street artem a hudbou. Skupinové kontroverzní výstavy vyvolaly v minulých letech útoky, protesty a diskuse v médiích. Skupina se kriticky vztahuje k fungování kapitalistického systému, k antikomunismu a svobodě vyjádření, k problematice minorit, kulturnímu průmyslu či roli masmédií. Sami tvůrci se řadí na pomezí umírněného anarchismu a neomarxismu a za svůj základní program považují „kritický pohled na společnost“. Milan je v současnosti kurátorem galerie Národní technické knihovně v Praze.

Linda Páleníková / Deník / epoxidová pryskyřice / 2012

Pavel Příkaský / Strach ze tmy / akryl na plátně / 2016

„Disponujeme technologiemi s téměř božskými vlastnostmi, a zároveň máme strach ze tmy nebo z myší, i když víme že neznamenají nebezpečí. Čím více si technologicky prodlužujeme naše těla, tím více nám roste zvířecí ocas. Překonaný znak z naší prehistorie, který se znovu objevuje.“
– P.P.

Pavel Příkaský vystudoval malbu na AVU v Praze. Médium malby postupným vývojem dospělo v jeho projevu k subtilním formám, díky kterým realistické obrazy působí jako téměř neviditelné či mizející. Malířský projev často doplňují fotografie, série a instalace. Fragmentární motivy často pronikají do Pavlových maleb v návaznosti na práci v konkrétním prostředí, které necelistvost implikuje. Pomocí fragmentů se odvolává na práci paměti a proces vzpomínání.

Linda Páleníková / Kámen / laminát / 2014

Linda Páleníková je studentkou Ateliéru intermediální tvorby II na pražské AVU. Ve své tvorbě kombinuje objekty, sochy, fotografie a další média.
Ve své práci se často zabývá úpadkem lidské společnosti a světa obecně. Snaží se zachytit, jak lidé postupnou degradací ztratili smysl k původním hodnotám a jejich instinkty postupně otupěly.

Tomáš Hrůza / Bez názvu, z cyklu Životem nahoru, vzpomínkami dolů / fotografie v lightboxu / 2014

Fotografie vodopádu odněkud z Mexika. Spojení lidí a přírody v latinsko-amerických zemích zatím nedostalo tak tragický zásah jako se tomu děje v Evropě. Životní zápas tamějších obyvatel není bojem proti přírodě, naopak příroda je jejich přirozenou součástí, zatímco my bojujeme pouze se sebou samými. Evropan pohlíží na vodopád jako na romantický živel a zároveň jej vidí pragmaticky, zatímco pro Jihoameričana je vodopád božský

a přirozený. My mluvíme o ztraceném ráji, zatímco oni v něm stále žijí. My stavíme přehrady a počítáme průtok vody a oni stále jen naslouchají.

Tomáš Hrůza je absolventem ateliéru fotografie na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho pracím dominují témata střetu člověka (poutníka) s přírodou a příroda samotná, kterou často zachycuje na kinofilm či formou video-artu. Jeho práce jsou modelem pro hledání pozice člověka v současném světě.

Diana Winklerová / Blesky / ohnutý a svařovaný hliník, motorek/ 2011

Johana Střížková/ 65-90 / moli, instalace, zvuk / 2016

Johana Střížková vystudovala AVU v Praze (ateliér Miloše Šejna, Veroniky Bromové a Jiřího Příhody). Absolvovala stáž na Cooper Union School
v New Yorku v roce 2008 a v roce 2013 rezidenční program v rámci nadace FONCA v Mexico city. Tvorba Johany volně prochází médii performance, videoartu, fotografie a objektu. Pracuje s intuicí, pocity i zacyklením. Každodenní realita ji inspiruje svou banálností a opakováním. Předměty vyjmuté z reálného světa recykluje v umělecké objekty, které často zachycuje prostřednictvím fotografie. Důležitou součástí Johaniny

tvorby je práce s lidským tělem, které vnímá jako nástroj vizuální a nonverbální komunikace. V letošním roce je jednou z pěti finalistů soutěže Cena Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let.

Diana Winklerová / Krajinná situace I / koberce, polystyren / 2015

Lukáš Kalivoda / Čas zlomu 19:43 / sklo, dřevěná deska, parkety, UV lepidlo / 2016

Skleněný sloup měl původně dosahovat až ke stropu hlavní místnosti letohrádku. Jeho pád v úterý 2.8. 2016 v 19:43h posunul naše představy a vytvořil aktuální instalaci. Díky zlomu můžeme lépe nahlédnout do procesu tvorby sklářského díla a zkoumat strukturu křehkého materiálu. Během pádu sloupu nebyl nikdo zraněn.

Lukáš Kalivoda vystudoval UMPRUM v Praze, Ateliér skla u Vladimíra Kopeckého a Ronyho Plesla. Zkoumá vlastnosti skla a v kontextu dalších možností je posouvá jeho hranice. Materiál recykluje a dává mu novou podobu přidáváním dalších prvků nebo naopak jejich odnímáním. Lukáš hledá syrovost a esenci materiálu. Vytváří jak užité umění, tak svébytná díla vycházející z podstaty materiálu. Společným prvkem jeho tvorby je

práce se světlem v různých podobách. Výjimečnost pracovního procesu Lukáše tkví v tom, že díla navrhuje a realizuje přímo pro konkrétní prostor.

Dana Bartoníčková / Ohlédnu-li se, zkamením / molitan, video, instalace / 2015 - 2016

„Série objektů je volnou adaptací na řeckou mytologii, která zároveň představuje model dnešní společnosti. Nejen sirény vábí na svůj ostrov skrz nebezpečná skaliska, ale i samotná společnost se nás snaží dostat na svou stranu. Pokaždé je tu ale nějaký háček nebo malé písmo ve smlouvě, skrývající potenciální nebezpečí, které se dovídáme, až když na něj narazíme.“ – D.B.

Dana Bartoníčková je studentkou Ateliéru intermediální tvorby II na pražské AVU. Její tvorba se nachází na pomezí objektu, instalace a videoartu. Její sochy jsou vázány tematickým rámcem, která vychází z osobních příběhů či reflektuje společenské události a kauzy. Pro své objekty vybírá pokaždé jiný materiál, který po vyčerpání možnosti využití následně opouští.

Diana Winklerová / Třeboňský oltář / fotografie, dřevo, kámen / 2013

Oltář Diany Winklerové je přímým odkazem k Třeboňskému oltáři z r. 1380, jednomu z nejvýznamnějších děl evropské vrcholné gotické deskové malby, který se v současné chvíli nachází v Anežském klášteře v Národní galerii v Praze.

Diana Winklerová je sochařka a hudebnice. Absolvovala UMPRUM v Praze, kde studovala v ateliéru veškerého sochařství pod vedením Kurta Gebauera. V současnosti vyučuje modelování na pražské UMPRUM, je držitelkou ceny Josefa Hlávky a vítězkou soutěže Mladý obal. Ve své volné tvorbě zachází s různými typy médií, jako je socha, instalace, objekt, digitální fotografie, počítačová manipulace a video. Skrze rozmanité formy vyjadřuje svůj vztah k nejbližšímu okolí, pracuje s kulturními vzorci či ikonickými motivy či poukazuje na stereotypy vnímání, které jsou často reprezentovány skrze přírodní formy.

Michal Panoch a Milan Mikuláštík / Junction / model univerzálního středu / svinovací metry, interaktivní instalace / 2011

Michal Panoch studoval v letech 2005-2015 na pražské UMPRUM v ateliéru Jiřího Davida. Vystavoval na skupinových výstavách v Čechách
i zahraničí. Mediálně reflektovaným projektem byla Michalem a jeho kolegou Markem Burešem vyhlášená architektonická soutěž na radikální úpravu Hradčan, která byla v roce 2009 prezentována v galerii NoD.

Martin Herold / Gale Crater / série obrazů / olej na plátně, instalace / 2016

Obrazy ze série Gale Crater pracují využívají motivy z vesmírných studií NASA k malířskému zpracování tématu vzdálených krajin a neznámých míst. „Gale Crater“ byl vybrán vědci jako ideální místo pro průzkum Marsu pomocí mobilní laboratoře. Jejich předpoklad, že na místě kráteru mohlo být v minulosti jezero, byl potvrzen geologickým průzkumem.

Martin Herold je absolventem ateliéru malby na pražské AVU, během studia absolvoval stáž v Antwerpách. V r. 2015 byl finalistou Ceny Kritiků za mladou malbu. Martin zkoumá tradiční malířské žánry v kontextu současného umění: silně zakořeněné umělecké formy využívá pro aktuální témata, zabývá se estetikou každodenních objektů a vlivem obrazů zprostředkovaných masovými médii a internetem na naše vizuální vnímání.

András Cséfalvay / New Horizons II / video, zvuk, instalace / 22‘30‘‘/ 2015

New Horizons II je sci-fi příběh, který se odvíjí od problému nekonečného vědecko-technologického vývoje. Fiktivní opus o hranicích našeho planetárního systému a vztahu mysli a možných konců. Video bylo poprvé promítáno v den, kdy vesmírná loď z laboratoře NASA doputovala k planetě Pluto.

András Cséfalvay pochází z Bratislavy, kde studoval na Vysoké škole výtvarných umení a po krátkém studiu matematiky zde také dokončil doktorandskou práci na téma vztahu fikce a materiální reality. András pracuje s širokou škálou médií, většinou s cílem zakřivit realitu
do nepravděpodobných úhlů prostřednictvím fiktivních příběhů.

Michal Kindernay / Heliofilie #49 / fotografie / srpen 2015, červenec 2016

Časosběrné fotografie jsou záznamem dlouhodobých struktur počasí, kdy se světlo stává hlavním proměnlivým a kreativním elementem časově ohraničeným východem a západem slunce. Výsledkem jsou syntetické studie: audiovizuální záznamy komentující a interpretující každodenní drama nad našimi hlavami. Fixní výsledné obrazy v instalaci doplňuje interaktivní část v půdních prostorách pozvolna reflektující plynoucí počasí.

Michal Kindernay je umělec, kurátor a performer. Jeho audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění, technologie

a vědy. Často se dotýká témat ekologie a skrze aplikování technologických přístupů ve vztahu k přírodě reflektuje environmentální problematiku. Jeho práce zahrnují videoperformance a interaktivní instalace, intermediální a dokumentární projekty a hudební zvukové kompozice. Je jedním
ze zakladatelů umělecké neziskové organizace yo-yo, a člen kolektivu galerie Školská 28 v Praze. Působí jako hostující pedagog v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze.