Trochu jako v roce 1853 posílání dopisu potrubní poštou místo výletu o pět pater nahoru do jiné kanceláře, by mohl v roce 2053 hyperloop vymazat zásadní časovou i vzdálenností proměnnou z každodenního života. Sednout si do aspirinové tabletky v Heršpicích, nechat se vcucnout nízkotlakou trubkou, dát si jedno kafe, projet ranní zprávy a za deset minut vystoupit ve Vídni a být včas v práci, nebo třeba jenom na rande. To je reálně zkoumané téma světových firem, které každoročně soutěží o nejrychlejší prototyp Hyperloopu. Nová a zatím velmi otevřená technologie nenabízí jen pohodlné dopravní propojení evropských měst, ale i praktický transport čerstvých potravin, zboží, léků, orgánů nebo jakékoliv hmoty, kterou je potřeba přemístit. Díky uzavřenému prostoru trubek dosáhne transportní kapsle nejen vyšších rychlostí, ale i vyšší bezpečnosti pro cestující, a koneckonců i jízdního řádu, vše chráněno před externími vlivy prostředí, povětrnostními podmínkami či nehodami. Při takovémto zásahu do programu měst a infrastruktury můžeme zajít tak daleko jako k hypotetizaci o deurbanizaci populace a zásadních změnách v úloze města, jako živé i umělé struktury a jeho nových parametrech, které nyní musí odpovídat na nové požadavky, a naopak vypouští jiné nároky, které se díky novému trasování, odlišné koncentraci obyvatelstva a jeho chování stávají archaickými.
 
S těmito změnami musí počítat nárvh stanice hyperloopu, která musí reagovat na zcela nové podněty, než s jakými se musí potýkat dnešní zcela běžná železniční stanice. Předvídání nepředvídatelného je disciplína číslo jedna nejen v obecné architektuře, ale platí dvakrát v navrhování veškerých dopravních staveb a jak praví klasik, „štěstí přeje připraveným“ a proto byl u stanice zvolen modulární přístup, který staví na bázi prefabrikovaných dílců a zadních vrátek v podobě zdánlivě neukončeného systému, který umožňuje budoucí růst celého komplexu a není omezen na definitivní a v budoucnosti nedotknutelný tvar. Opakující se vzorec tvarů a os v půdorysu, na fasádě i organizaci dílčích prostor stanice artikuluje pohyb a rychlost hyperloopu samotného a vytváří jakousi postdigitální krajku, kterou lze v libovolném momentu dále vyšívat a zvětšovat.